|
|
|
Částečně dosažená jednotnost v mužské větvi utvářela u regulovaných terciářek se ještě tíživěji. Jedny totiž podléhaly biskupské jurisdikci a měly řeholi sv. Mikuláše IV. nebo Lva X., zatímco jiné byly vedeny od observantů a vlastnily svoje konstituce. R. 1647 bylo např. v Belgii 12 klášterů regulovaných terciářek s klauzurou – podléhaly observantům – a dalších 34 klášterů, které se věnovaly dílu blíženské lásky, a proto nemohly žíti v klauzuře, jak to tridentský koncil předepsal pro všechny ženské kláštery. Vedení klášterů, které se nechtělo zříci dobré služby sester, se proti tomu bránilo. Mnohé kláštery podléhaly vedení mužské větve regulovaného třetího řádu.
Během XVI. a XVII. století přistoupily nové kongregace regulovaných terciářek se slavnými sliby a s přísnou klauzurou. Platily za reformu nejpřísnější observance. Zde si zasluhují zmínky – reforma z Pfanneregg ve Švýcarsku. Alžběta Aützlin (+ 1611) ji započala pod vedením kapucína Ludvíka von Sachssen (Baron von Einsiedel) (+ 1608) roku 1587. R. 1591 dosáhla toho, že celé řádové společenství z Pfanneregg převzalo hábit a ducha kapucínského řádu:Velmi rychle následovala mnohá společenství regulovaných terciářek ve Švýcarsku a v Německu tohoto příkladu z Pfanneregg . Koncem XVII. století měla tato reforma už více než 20 klášterů. Ve Francii se rovněž šířila pod vedením kapucínu jiná reforma. Nesla označení – reforma ze Saint-Omer. Její zakladatelkou byla Františka Taffin (+ 1642) a jejím mateřincem byl klášter v Bourbourg, založený r. 1614. Po něm následoval klášter ze Saint-Omer a potom ještě 15 klášterů dalších ve Francii, Belgii a v Německu. Menšího rozšíření došla také další kongregace, inspirovaná kapucíny, kterou založila Benedikta Vahherten Vinanega (+ 1724), která začala v Janově r. 1690. Konečně, budiž zde zmínka o reformě kajících rekolektinek z Limburgu, kterou vyvolala k životu Jana Neerinnek od Ježíše (+ 1648). Při své smrti zanechala za sebou 16 reformovaných klášterů. Hlavním územím této reformy byla Belgie. Spojovala život v klauzuře s učitelskou činností. Nejznámější světice ženské větve je sv. Hyacinta Mariscot (+ 1640), z kláštera ve Viterbu. Po létech zesvětštělého života v klášteře, se obrátila a měla pak silný duchovní vliv. Cti oltáře dosáhly také blahoslavená Lucie z Caltagirone (+ okolo 1400), Alžběta Bona z Heute (+ 1420) a Marie Krescencie z Kaufbeuren (+ 1944).
|
|
||
 |
|||