7. Regulovaný třetí řád

7. 4. Zrušení

Vzkříšení v novověku

Francouzská revoluce, ve které blahoslavený Georg Girault (+ 1792) položil svůj život a následující zrušení v době liberalismu skoro zcela zničily mužskou větev regulovaného třetího řádu. Přežila jen, i když silně zmenšena italská kongregace, která na začátku XX. století se skládala ze 4 provincií.

V roce 1906 spojili se 4 domy kongregace světských terciářských kněží, která byla založena 1678 od Antonína Ripolliho (+ 1911) ve Španělskou provincii Neposkvrněného Početí. Byla založena na Mallorce. Stejným způsobem vznikla i jiná františkánská kongregace s jednoduchými sliby ve Spojených státech. Takto mohl řád s obnovenou životní silou začít nové údobí.

U příležitosti slavení 700 výročí kajícího řádu, 20. února 1921, adresoval papež Benedikt XV. dopis generálnímu ministru. V něm si přeje, „že by všechny řádové rodiny jednoho i druhého pohlaví s jednoduchými sliby, se připojily k regulovanému třetímu řádu se sliby slavnými, aby takto s ním vybudovali silné a života schopné společenství. Ve skutečnosti ale k tomuto očekávání regulovaných terciářů nedošlo.

Papež Pius XI. uveřejnil s bulou Rerum conditio ze 4. října 1927 novou řeholi pro regulovaný třetí řád. Představovala nejen pro regulované, ale i pro všechny mužské a ženské františkánské kongregace církevně právní základnu.

R. 1929 obdrželi regulovaní terciáři potvrzení svých konstitucí, uvedených do souladu s církevním zákoníkem. R: 1938 byly poněkud pozměněny. Aby odpovídaly normám Druhého vatikánského koncilu, byly r. 1969 podrobeny revizi, jejichž text byl uveřejněn na generální kapitule r. 1971.

Dnes má regulovaný třetí řád opět novou řeholi. Papež Jan Pavel II. potvrdil 8. prosince 1982 řeholi a život „bratří a sester regulovaného třetího řádu svatého Františka“.

V novější době navázal regulovaný třetí řád prostřednictvím národních a mezinárodních kongresů, spojení s františkánskými kongregacemi. První se odehrával r. 1950. Účastnilo se ho 7 generálních představených. Druhý byl 1955, třetí 1961. Madrid uviděl 4. interobedienční kongres. K 10 mužským kongregacím přistoupily řeholnice jako zástupkyně ženských kongregací ve Spojených státech, v Německu, Holandsku, Itálii a Španělsku. Hlavním cílem tohoto kongresu bylo studium společného, duchovního textu, živeného z pramenů zdravé tradice řádu kajícníků a minoritského řádu, který mohl sloužit jako podklad přítomné obnovy.

Od znovuzrození ukazovala mužská větev následující vývoj:

Zeměpisné rozdělení podle zemí vypadalo v roce 1975 následovně

Pokud se týká řeholnic regulovaného třetího řádu, mohl být podniknut pokus přibližné statistiky teprve po utvoření federace. Neméně těchto klášterů přijalo v poslední době řeholi a konstituce klarisek. V přítomné době je 50 společenství s přibližně 1300 řeholnicemi, z toho je 521 kapucínek ve 20 klášteřích.