|
|
|
Ve Františkánských pramenech jsme uveřejnili všechny známé a publikované spisy prvého františkánského století, především pak spisy sv. Františka a sv. Kláry. Nemůžeme však tvrdit, že jsou to všechny spisy od nich pocházející, ani že se nemohou objevit ještě autentické spisy další. Např. je možno předpokládat, že sv. Klára napsala sv. Anežce do Prahy ještě další listy kromě čtyř známých. Avšak především mezi Františkem a Klárou pravděpodobně existovalo více drobných spisků, které se nezachovaly. Sv. Klára je cituje ve své Závěti. Jde o typické Františkovy »rady a napomenutí«, nesmírně cenný materiál pro poznání spirituality raného prvního a druhého františkánského řádu. Františkovo »Pravidlo života« i jeho »Poslední vůli« pro Chudé paní u sv. Damiána zachovala sv. Klára v VI. kapitole své Řehole. Na jeho písemný pokyn k zachovávání postu naráží v 3. listu sv. Anežce. Pátrání po Františkových »radách a napomenutích« Kláře a jejím sestrám však není uzavřeno, neboť archivy druhého řádu zůstaly dosud z velké části neprozkoumány a leží v státních archivech po rušení klášterů při sekularizaci v minulém století.
Cenným dokladem je »Napomenutí« objevené v jubilejním 750. roce od smrti sv. Františka r.1976. Ze Zrcadla dokonalosti (90) a z Legendy perugijské (45) bylo známo, že František, když v posledním roce svého života ležel nemocen u sv. Damiána, po Chvále tvorů (Písni bratra slunce) složil další píseň k potěšení a povzbuzení sester sv. Kláry, a byl znám i obsah této písně. O. Leonard Bello citoval z textu této písně v úvodu ke Generálním konstitucím druhého řádu z roku 1941 s odvoláním na kodexy z Verony. Uvedený text byl pak skutečně v roce 1976 nalezen v kodexu ze začátku XIV. století uchovávaném v klášteře klarisek v Novaglie u Verony.
Text je ve staré umbrijské italštině a je dobře srozumitelný. Začátek písně: »Audite poverelle« dosvědčuje, že zdrobnělinu od »povero« = chudý užíval František běžně: »Poverello« oslovuje »poverelle« = malé chudé. Klíčovým výrazem textu je zřejmě »discrecione«, což je mnohovýznamové slovo se základním smyslem »rozlišování«, zde však spíše znamená »zdrženlivost« v užívání almužen: Leonard Lehmann OFMCap. překládá »abyste pečlivě zacházely« s almužnami, pokud někdy přesáhnou nezbytnou potřebu; k tomu František sestry napomíná.
SLYŠTE, CHUDIČKÉ, od Pána povolané,
které jste se z mnohých stran a krajin shromáždily:
Žijte stále v pravdě,
abyste v poslušnosti zemřely.
Nehleďte na život venku,
neboť život ducha je lepší.
Prosím vás pro velkou lásku,
abyste zdrženlivě užívaly almužen, které vám dává Pán.
Ty, které tíží nemoci,
i ostatní, které se pro ně namáhají,
vy všechny to snášejte v pokoji,
protože za vysokou cenu prodáte tuto námahu:
neboť každá bude královnou korunovanou v nebi
s Pannou Marií.
Tato slova složil blažený František v lidové řeči.
|
|
||
 |
|||