|
|
|
|
Na počátku tvořilo bratrské společenství putující skupinu, jejíž středisko byla Porciunkula. Když se však zvětšila a rozšířila se po celé Evropě, poznali bratři nutnost dát hnutí strukturu, která však s ohledem na jednotný ráz a centralizaci dovolovala jen minimum co do oblastní organizace. To se stalo na kapitule z roku 1217, na které byly zavedeny provincie.
Nejdříve jich bylo jedenáct: šest v Itálii (Toskána, Marky, Lombardie nebo Bologna, Terra di Lavoro nebo Neapol, Apulie, Kalábrie), čtyři v ostatní Evropě (Německo, Francie, Provence, Španělsko) a jedna v Orientě (Sýrie). Roku 1219 k tomu přistoupila provincie Aquitánie, 1224 anglická provincie.
Svatý František byl ještě za svého života svědkem toho, jak se jeho řád upevňuje v celé střední a západní Evropě a v Palestině [1]. Za jeho bezprostředních nástupců byla potom v průběhu jeho velkého prvního rozšíření s konečnou platností nakreslena mapa jeho zeměpisného rozšíření. Kapitula z roku 1230 rozdělila většinu provincií, takže 12 jich vzniklo v Itálii, dvě v Německu, pět ve Francii, tři ve Španělsku, dvě na Britských ostrovech a jedna v Orientě. Roku 1239 byl zmenšen počet provincií, který bratr Eliáš ve střední Evropě poněkud vysoko nasadil. Nakonec však svatý Bonaventura v roce 1263 přece jen založil dvě nové provincie: rumunskou neboli řeckou oddělením od Svaté země, a milánskou, oddělením od provincie lombardské. Od té doby nebylo již v řádu provedeno žádné dělení. Bula Mikuláše IV. (13.5.1288) stanovila, že napříště nesmí být žádná nová provincie zřízena bez povolení Apoštolského stolce.
Bylo tedy 34 provincií, 14 cismontánních a 17 ultramontánních. Do první skupiny patřilo 14 provincií italských a dvě východní: Dalmácie, Řecko a Sýrie (Svatá země). Ke druhé skupině patřily tři provincie na Iberském poloostrově (Santiago, Kastilie, Aragonie), pět francouzských, čtyři německé, pak provincie dánská, uherská, česká, anglická a irská [2].
Účelnost správy a zvláštní danosti jednotlivých oblastí vedly pozvolna k dalšímu dělení provincií na kustodie, které obsahovali určitý počet konventů: byly provincie, které měly až deset nebo dvanáct kustodií.
V misijních oblastech byly tvořeny vikariáty (vikárie), které byly bezprostředně podřízeny generálnímu ministrovi. Vikárie byly také ve Skotsku, na Korsice a Sardinii.
Jak jsme již viděli, tvořili skupiny observantů provinční vikárie uvnitř té které provincie; avšak koncem 15. století vznikaly pozvolna nezávislé vikárie a provincie. Roku 1517 čítala cismontánní rodina 27 provincií: 17 v Itálii, osm ve východní Evropě a jedna ve Svaté zemi. Ultramontánních provincií bylo 26: 11 ve Španělsku a Portugalsku, šest ve Francii, čtyři ve střední Evropě, po jedné v Anglii, Skotsku, Irsku, na Sardinii a jedna španělská na ostrově Západní Indie, což byla první misijní provincie v Novém světě.
Následující přehled nabízí údaje dvou seznamů v rozsahu jednoho století, které jsou považovány za nejpřesnější, jeden seznam je z roku 1282, druhý 1385. Pro první seznam byly přejaty údaje, které zveřejnil D. Cresi, v závorkách jsou uvedena data, která se liší od těch, které vyzkoumal G. Golubovich.
| Pořadové číslo | Název provincie |
1282 Kustodie | 1282 Kláštery |
1385 Kustodie | 1385 Kláštery |
| Cismontánní provincie | |||||
| 1. | Sv. Františka (Umbrii) | 5 | 55 (56) | 9 | 76 |
| 2. | Římská | 3 | 9 (53) | 7 | 41 |
| 3. | Marky Ankonitánské | 4 | 32 (83) | 7 | 100 |
| 4. | Tusciae | 8 | 48 | 7 | 51 |
| 5. | Bononiensis | 5 | 38 | 5 | 43 |
| 6. | Ianuensis | 3 | 30 | 6 | 34 |
| 7. | Mediolanensis | 4 | 25 (54) | 5 | 27 |
| 8. | Marchiae Tarvis (Sv. Ant.) | 4 | 33 | 4 | 37 |
| 9. | Pennensis (Aprutina) | 4 | 49 | 6 | 43 |
| 10. | Terrae Laboris(Neap.) | 5 | 14 (41) | 5 | 56 |
| 11. | S. Angeli (M. Gargani) | 4 | 24 (54) | 4 | 30 |
| 12. | Apuliae | 3 | 29 (5) | 4 | 28 |
| 13. | Calabriae | 3 | 15 | 3 | 20 |
| 14. | Siciliae | 4 | 15 (55) | 5 | 30 |
| 15. | Sclavoniae (Dalmatie) | 4 | 21 (1 | 4 | 30 |
| 16. | Romaniae (Graeciae) | 3 | 9 | 3 | 15 |
| 17. | Syrise (Terrae Sanctae) | 1 | 8 | 3 | 12 |
| Ultramontánní provincie | |||||
| 18. | S. Iacobi (Portugalliae) | 4 | 39 | 9 | 43 |
| 19. | Castellae | 7 | 49 | 8 | 43 |
| 20. | Aragoniae | 5 | 36 | 6 | 39 |
| 21. | Franciae | 8 | 58 | 9 | 60 |
| 22. | Turoniae | 5 | 33 | 8 | 36 |
| 23. | Burgundiae | 5 | 30 (50) | 6 | 36 |
| 24. | Provinciae | 7 | 50 | 8 | 52 |
| 25. | Aquitaniae | 8 | 79 | 11 | 63 |
| 26. | Coloniae | 7 | 38 (80) | 7 | 48 |
| 27. | Alemaniae Superioris | 5 | 44 (5) | 6 | 53 |
| 28. | Saxoniae | 7 | 70 (75) | 12 | 100 |
| 29. | Daciae | 6 | 29 (57) | 8 | 37 |
| 30. | Austriae | 4 | 18 | 6 | 30 |
| 31. | Hungariae | 7 | 34 (54) | 10 | 50 |
| 32. | Bohemiae | 7 | 38 (54) | 7 | 49 |
| 33. | Angliae | 7 | 58 | 7 | 52 |
| 34. | Hiberniae | 4 | 25 (37) | 4 | 35 |
| Vikarie | |||||
| 1. | Skotsko | - | - | 3 | 9 |
| 2. | Korsika | - | - | 3 | 11 |
| 3. | Sardinia | - | - | 3 | 10 |
| 4. | Bosna | - | - | 7 | 36 |
| 5. | Rusko | - | - | 4 | 15 |
| 6. | Livonsko | - | - | 3 | 6 |
| 7. | Tatarsko východní | - | - | 4 | 18 |
| 8. | Tatarsko severní | - | - | 4 | 18 |
| 9. | Čína | - | - | 3 | 9 |
| 10. | Tunisko (Maroko) | - | - | 3 | 6 |
| Axiae ? | 3 | 40 | - | - | |
| Tharsis ? | 1 | 3 | - | - | |
| Celkem | 175 | 1271(1583) | 256 | 1641 | |
I když údaje jsou dost početné, aby nám dovolily rekonstruovat mapu provincií a kustodií, by většinu konventů, nemáme podobné podklady pro počet řádových lidí. Až do 17. století se opravdu nikdo nestaral, aby zjistil počet osob. Přesto můžeme dospět k přibližnému počtu, a to na základě počtu klášterů a průměrného počtu řádových příslušníků, kteří v nich bydleli. Víme např., že provincie Anglie v roce 1255 čítala 1242 řádových lidí v 49 klášterech, což činí o něco víc než 25 na jeden klášter [3]; v Itálii byl však průměrný počet mnohem nižší. Jinou a možná přesnější základnu tvoří úhrnný počet úmrtí, která jsou zaznamenána v aktech generální kapituly, a sice od nařízení kapituly v Narbonne z roku 1260, které bylo dost důsledně prováděno: každý provinciál měl povinnost zaznamenat, kolik řádových lidí zemřelo od poslední kapituly [4]. G. Golubovich vychází z průměrného ročního počtu úmrtí 708 mezi roky 1257 a 1260, přijímá tedy pravděpodobné číslo dvě úmrtí na 100 řádových příslušníků, a dospívá tak v onom časovém období k celkovému číslu 35000 řádových lidí [5].
Známe průměrný počet za několik triennií; 1282 - 1285: 780 úmrtí; 1313 – 1316: 837 úmrtí; 1337 – 1340: 757 úmrtí. Nemáme žádná čísla pro roky velké žně smrti v důsledku černého moru. Triennium 1370 –1373 udává průměrný počet 448 zemřelých; v letech 1415 – 1418: 459 zemřelých. V posledních letech 15. století známe jenom počty úmrtí ultramontánní rodiny observantů, ovšem ne vždy úplná; v letech 1502-1505 činil roční průměr 403 úmrtí, 1505-1508: 644 úmrtí [6]. Poněkud přehnaným výpočtem můžeme stanovit počet observantů roku 1455 na 20 tisíc [7]. Přesnější stav je 22 910 pro rok 1493, kdy bylo 1236 domů [8]. Statistika z roku 1495 dává 593 klášterů a 11050 řádových lidí ve 26 provinciích cismontánní rodiny [9].
Zdá se, že není přehnané přijmout počet pěti tisíc bratří při smrti svatého Františka, v roce 1260 počet 30 tisíc, na konci 13. století 40 tisíc, roku 1385: 20 tisíc, a na počátku 15. století 25 tisíc. Při rozdělení 1517 čítal celý řád více než 50 tisíc členů: 20 až 25 tisíc konventuálů ve 34 provinciích, a 30 až 32 tisíc observantů v 53 provinciích.
[1] F. de Sessevalle, Hisoire, I 20-40. – J. Moorman, A History of the Franciscan Order, 62-74.
[2] Srov. G. Golubovich, Le provincie dell´Ordine minoritico nei secoli XIII e XIV, in: Bibliotheca bibliografica, II 214-274.
[3] Srov. Golubovich, 1.c. 358
[4] AFH 3 (1910) 504; 34 (1941) 312.
[5] L.c. 258.
[6] Srov. AFH 6 (1913) 256; 22 (1929) 282, 291; 26 (1933) 138. – N. Glassberger, Chronica, AF II 272, 455, 478, 490, 502n., 506, 510, 514, 521, 529, 535, 548, 562. – D. de Gubernatis, Orbis seraphicus, III 75n., 117, 121n., 126, 129n., 132, 134, 136n., 138, 212, 216, 222.
[7] D. de Gubernatis, 1.c., II 101.
[8] H. Holzapfel, Geschichte, 170. – P. M. Sevesi, L´Ordine, I 107.
[9] Kronikář Alexandr Ricci udává toto číslo, in: AFH 20 (1927), 329n. Udává sice přesná čísla domů v každé provincii, počet řádových členů však udává jen zaokrouhleně.
|
|
|
||
 |
|||